Ceský Krumlov

Ceský Krumlov

Kategorie

Civilizace

Oblast

Evropa

Popis

Rozhodla jsem se po delší době opět napsat nějaký cestopis, tentokrát to nebude o přírodě, ale o historickém skvostu jménem Český Krumlov. Je to město, které se mi nikdy neokouká a do kterého se budu vždycky ráda vracet.

  • Článek
  • Mapa
  • Fotogalerie
  • Český Krumlov byl právem v roce 1992 zapsán do Seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESKA. Začínám se ale obávat, jestli mu to mezinárodní ocenění, díky zvyšujícímu se počtu davové japonské mánie, nezačíná pomalu ubírat na kráse. Má krumlovská cesta začíná brzy ráno koncem února na autobusové zastávce poblíž hradu. Probouzející se město mě vítá svými osamocenými hradbami. Slunečními paprsky se nechávám vést přímo pod tzv. Plášťový most, jehož kamenné pilíře vyzdvihují do výšin 2 chodby. Spodní chodbu, která je přístupná pro turisty a vede přímo z Maškarního sálu do zámeckého divadla a horní chodbu, která není přístupná pro veřejnost a spojuje obrazárnu se zámeckou zahradou.

     

    Plášťový most se 2 chodbami

     

    Předemnou  se mi najednou jako na dlani otevírá pohádkový prostor plný zajímavých fotografických podmětů. Intuitivně směřuji na lávku přes řeku na druhý břeh do centra města. V půlce lávky se zastavím zhypnotizována jako Viktorka magickým pohledem na splav. Po delší době obracím svůj zrak zpět na Plášťový most, abych se znovu pokochala jeho prostupující krásou.

     

     

    Z druhého břehu se na mě vyzývavě dívá majestátně vyhlížející hrad a za ním na skále zámek s kuželovitou věžičkou, která se pyšně tyčí do nebe. Rozhodně doporučuji absolvovat snad nekonečně točící se schody ve věži. Na konci věže vás bude totiž čekat veliké překvapení. Kdo čeká zakletou princeznu, najde spíše starou zapomenutou svačinu, ale ten výhled na samotná nádvoří z výšky věže stojí opravdu za to. Před věží na fotografii můžete spatřit jednu z nejmladších budov, tzv. Mincovnu.

     

     

    Je pro mě zajímavé vidět hrad i zámek (tzv. Hrádek) vedle sebe, je to zvláštní, unikátní a překvapivě to jde esteticky dohromady. Obdivuji tehdejší architekty a stavitele. Škoda, že v dnešní době už nevznikají takové skvosty jako za dob našich předků. Naštěstí byli naši předci natolik pilní, že po celé ČR jich máme dostatek a mé oči ani za celý život nestihnou všechny detailně prozkoumat.

     

     

    Zámek má 5 nádvoří, směřuji tedy z města ulicí Latránu na jeho první nádvoří. Mám štěstí, kromě sochy lva, která stráží erb, 

     

     

    mají také v příkopě službu 2 přítomní medvědí hlídači. Nechtěla bych přepadnout přes zídku k nim do příkopu. Dnes to zrovna nevypadá na to, že by rádi přijímali nezvané návštěvy.

     

     

    Pokračuji dále po nádvoří ke dřevěnému průchodu, před kterým mě míjejí dělové koule. 

     

     

    Naštěstí jsou už zabetonované do kamenného zábradlí.

     

     

    V průhledu chodby z balkónku se přede mnou najednou rozprostírá výhled na trojlodní kostel sv. Víta, který je zajímavý tím, že je zde uložena část ramenní kosti sv. Jana Nepomuckého a i srdce zakladatelského páru – Marie Eleonory a Adama Františka ze Schwarzenberga. Mě přímo oslňuje svojí výškou (20 m) a štíhlostí věže. Myslím si, že je netypická pro české kostely, ale ocitám se v blízkosti rakouských hranic, není vlastně tedy se čemu divit. 

     

     

    Nejvíce jsem okouzlena dvěma nádvořími zámku, která jsou plná renezančních maleb na okolních stěnách budov. Podílelo se na nich několik významných architektů a je štěstí, že nebyla nikdy přemalována, ale jen restaurována.

     

     

    Dále se dostávám pod chodby Plášťového mostu, kde jsou na římsách umístěny kopie několika soch, z nichž mě nejvíce zaujala socha sv. Antonína Paduánského v mnišském rouchu, který drží v ruce Ježíška. Proč mě zaujal právě on? Je to dáno tím, že ho jako jediného tak pěkně osvítilo sluníčko. Nehledejte v tom proto žádnou logiku. Přiznám se, že bez toho bych ho dozajista přešla bez povšimnutí. 

     

     

    Když se nakláním z mostu, lidé se mi najednou jeví tak titěrně malinkatí, přesto že jejich stíny je dvojnásobně převyšují. Ještě že to není opačně.

     

     

    Přecházím most a za ním se terén dosti zvedá do kopce směrem k zámeckým zahradám. Zde spatřuji opět nádherný výhled na krumlovská panoramata.

     

     

     

    Zámecké zahrady jsou momentálně zavřené, a proto se vydávám zpět do centra města k nábřeží Vltavy a nemohu se rozhodnou, na kterou zajímavější lavičku se posadím dříve. Poradíte mi?

     

     

     

     

     

    Na náměstí se chystám ještě podrbat ledního medvěda za ouškem, než začíná celé město být s přibývajícími hodinami pro mě těsnější a těsnější. Odcházím k poklidnějším meandrům Vltavy, které zrcadlí v sobě řadu skvostů, ale hlavně mě u nich nikdo nefuní za ramenem.

     

     

     

    Meandry Vltavy mě zavádí až do jezuitské zahrady na předměstí Plešivce, bohužel do bývalé jezuitské zahrady. Dnes se na jejím místě rozprostírá Městský park, který byl vyhlášen Městskou památkovou rezervací Český Krumlov. Můj pohled spočinul na kapli sv. Martina, vedle které prý měli jezuité počátkem 18. století dům pro nemocné, a kteří kapli uctívali za svoji svatyni. Já bych kolem ní asi prošla opět bez povšimnutí, kdyby z ní přímo neprorůstal strom, díky hře světla a stínů. Jako kdyby někdo domaloval chybějící část stromu za kaplí. Zdá se mi to hodně působivé a až mystické. Neživé se proměňuje v živé…

     

     

    Nohy mě vedou dále na Plešivecké schody, které jsou hodně strmé. Čekám, že potkám nějakého plešatého nebo plesnivého pána, ale kde nic tu nic. Představa, že bych tu musela chodit třeba každý den do školy a zpátky, mě opravdu děsí. Ale můj účel splnily, na jejich vršku se mi otevírají nádherná panoramata na Český Krumlov.

     

     

     

     

    Jsem ale skromná a chci mít v hledáčku fotoaparátu celý Krumlov. Proto směřuji ještě výše směrem k nádraží a těsně před ním uhýbám doprava na Křížovou Horu. Je to bezmála 140 m převýšení. Lidé sem chodí venčit pejsky, opravdu obdivuhodné, no… spíše nepochopitelné. Cestou se pozastavuji u kapliček, které tvoří Křížovou cestu. Slouží mi jako dokonalé alibi, kde mohu v poklidu… popadnouti dech, a u kterých se modlím, ať na mě z nedalekých křovíček nikdo divný nevyskočí. 

     

     

    S jazykem až za ušima mě konečně vítá na vrcholku osmiboká kaple Panny Marie Bolestné. Naštěstí necítím bolest v srdci jako Panna Marie, jen puchýře na nohou.

     

     

    Kaple sice přežila druhou světovou válku, ale byla překvapivě námi Čechy rabována. Její stav se postupně zhoršoval a tak byla v roce 1991 po 281 letech znova vysvěcena a zabezpečena. Díky tomu se nyní na její interiér mohu dívat jen přes klíčovou dírku. I přes její nedávnou minulost, patří nadále mezi duchovně silná poutní místa přímo s magickým nábojem a okouzlujícími výhledy po okolí.

     

     

     

    Autobus mi zpět domů jede až za hodinu, a proto se ještě nechávám unášet po proudu i proti proudu přitažlivých uliček a zákoutí historického centra města. Připadá mi, jako by mě město už přijalo mezi sebe a chtělo se ještě se mnou na závěr rozloučit něčím netradičním, estetickým a poděkovat mi tím za milou návštěvu. Posuďte sami…

     

     

    Další cestopisy

    Zobrazit vše
    Výprava do Podchřibské krajiny

    Výprava do Podchřibské krajiny

    Výprava na jih Moravy do Vracova, Bzence, Osvětiman a Stupavy. V jednom dni viděti sníh a pučící jaro, vinné sklepy a lyžařské sjezdovky a pak i to jak se srocují vrány k odletu do dalekých krajin. To vše objevíte v této vzpomínce. Více fotek z cesty objevíte na mém webu www.cestotipy.cz .

    Dokonale vybavený cyklista

    Dokonale vybavený cyklista

    Jedno krásné letní ráno jsem se rozhodl udělat výlet na kole do Českého středohoří. Chtěl jsem pořídit nějaké pěkné fotky a tak...

    Okolí města Poličky

    Okolí města Poličky

    Vzpomínka na výlet po okolí města Poličky na Vysočině. Podrobnosti jsou také v komentované fotodokumentaci, kterou si ukládám na svém webu www.cestotipy.cz

    Ukrajina země krásná i drsná část 2

    Ukrajina země krásná i drsná část 2

    Hranice jsme projeli a mně opět autobus vykopl... Užgorod, město krásné. První co jsem potkal byl úžasný pán, který mi nabízel zcela jistě výhodný kurz na výměnu peněz.

    Ukrajina země krásná i drsná část 3

    Ukrajina země krásná i drsná část 3

    Pak mi ten pán vysvětlil, že všude ve vysoké trávě jsou hadi, jedovatí, pochopitelně. A že mám raději chodit do lesů. Pohostil mne průhledným mokem. Ach jo...