Přírodní oblasti Třeboňské pánve

Přírodní oblasti Třeboňské pánve

Kategorie

Příroda

Oblast

Evropa

Popis

Je to takové mé 3 roční putování kolem Třeboně. Zážitky, postřehy a představení míst, který jsem si zamilovala nejvíce.

  • Článek
  • Mapa
  • Fotogalerie
  • Když se řekne slovo Třeboň,

     

     

    babičky a dědečkové  si vybaví vanu plnou rašeliny v lázních Aurora (léčba pohybového ústrojí), schované za městečkem, s přilehlým obrovským okrasným parkem, který vidí bohužel jen ze svých oken. Park je spíše využíván pro venčení pejsků, běžců, cyklistů + zlodějů kol a nudistů. Ano nudistů. Zažijete zde, co ještě nikde na světě. Pokud jste zde poprvé, nestačíte se divit, že v jakési podivné symbióze zde vedle sebe dokáží koexistovat na jedné straně pohádková babička, krmící chudinky přežrané hladové kačenky, a na druhé straně osoby, které na vás jen v rouše Adamovým něco zdálky výhružně gestikulují. Že by také chtěli nakrmit kačenky? Být vámi, raději se moc nekochejte krásami tamního rybníka, na jejich málo vyznačené a hlavně vůbec nečekající nudistické písečně pláži na okraji lázeňského parku a pokračujte úkrokem vzad a rychle pryč. Za odměnu, že jste to přežili, vás raději zvu na Cestu kolem Světa:) 

     

       
    Cesta kolem Světa (naučná stezka) je místní specialitou, kterou může absolvovat úplně každý a opravdu to stojí za to. Nejrychlejší a nejpohodlnější cesta, je zřejmě parníkem, pokud není zrovna tedy období sucha a loď se vůbec odlepí od břehu nebo nezůstane s vámi uvízlá zrovna náhodou uprostřed velkého rybníka.
    Já raději stojím pevnými koly na zemi a vydávám se po naučné stezce kolem Světa jako „pravý Třeboňák“ na kole. Zde se místní lidé už rodí s řidítky v kočárku. To nevíte? Třeboňsko, je totiž pěkná placka a 30 km, zde ujedete jako nic. Má to i druhý praktický důvod, který nechám na vaší vlastní nezapomenutelné zkušenosti.

    Vyrážím tedy na stezku, která vede poutavým, 12-ti km terénem přes podmáčené louky (na jaře), lesní cesty, rašelinná jezírka, část úseku vede i po kořenech stromů (zřejmě proto, aby jste se podívali také nad sebe do korun stromů) a nakonec po nejfrekventovanější a nejkouzelnější části – po hrázi rybníka Svět.

     

     

    Cestou mě doprovází na každém kroku informační tabule. Ale řekněte mi sami, kolik z vás si z nich všechno zapamatoval? Já jen, že v Třeboni, mají nejstarší přes 600 let starý pivovar Bohemia Regent, jehož pivo jsem nezapomněla ochutnat:)

     

    Ráda si vychutnávám kouzelná místa bez miliónů turistů. Swarzenberskou hrobku ( novogotická  majestátní zarostlá knížecí hrobka z 2. pol. 19. st.) je nejlépe navštívit až při setmění, kdy nadvládu nad anglickým parčíkem převezmou milióny blikajících světlušek. I hrobka s příslušníky 26 členů tohoto rodu najednou dostává jiný tajemnější nádech. Socha anděla, která zdobí hrobku a chrliče v podobě nevábně vypadajících psů, z vás po celou dobu nepustí z očí. Raději vás zavedu od hrobky hned přes silnici k dalšímu překrásnému rybníku Třeboňska k Opatovickému (166 ha)Není tolik navštěvovaný turisty, spíše místními a procházka po jeho hrázi  je příjemnou relaxací po náročném a parném dnu. Nejraději ho navštěvuji na podzim, kdy vás již sluneční paprsky nepálí, ale příjemně šimrají po nose, hladí vaší tvářičku a vyhlazují vrásky oranžovým sametem. Ve stínů staletých statných i vykotlaných dubů můžete pozorovat hejno volavek popelavých (Ardea cinerea) i na jiných přilehlých rybnících.

     

     

     

     Pod hrází Opatovického rybníka, lze spatřit Zlatou stoku. V Třeboni stoka neznamená strašidelně vypadající a zapáchající kanál. Naopak se jedna o vodní kanál, s protékající čistou vodou v délce 48 km, která důvtipně propojuje soustavy rybníků na Třeboňsku.

    Štěpánek Netolický (asi 1460 -1539) a Jakub Krčín z Jelčan (1535 -1604) (nejvýznamnější čeští rybnikáři) se na třeboňské pánvi totiž „vyřádily“ na cca přes 500 rybnících. Což je nepředstavitelné číslo,  ale pochopitelné (původně byla krajina Třeboňska samá bažina). Krásná a dokonalá rybniční soustava, dnes lákadlo pro rybáře, turisty, fotografy a v nemalé míře pro spoustu vzácných mokřadních rostlin a živočichů.

     

     

     

     

    Romantika kraje je ale zastíněna černým mračnem komárů. Pokud jste v pohybu, nic vám nehrozí. Ale kdyby jste se chtěli pokochat třeba západem slunce u jednoho z tamních rybníků, dopadnete asi podobně jako já při první návštěvě přírodních krás Třeboňska. S opuchlou tváří a štípanci na lýtkách, jsem se vracela domů a vypadala jsem, jako bych spadla do vosího hnízda:D Místní už mají vytvořené obranné látky a tak neotékají. Když se na to podívám z té druhé stránky, komáři jsou vlastně takoví místní strážci lesního bohatství. Nasbírat borůvky na koláč, je prakticky nemožné s hejnem lačně dýchajících komárů za vašimi zády :)

    Je docela vzácností, že se do dnešní dob zachovala i určitá část původních bažin. Chci vás zavést na návštěvu do jednoho z největších rašelinišť Třeboňska, které se rozprostírá na ploše cca 331 ha. Nachází se asi 17 km od Třeboně směrem na Nové Hrady. Národní přírodní rezervací Červené Blato vede naučná stezka (3,5 km). Pro kola a kočárky je nepřístupná.

     

     

    Proč název Červené Blato, když je tu vše zelené? Bahenní mechy – rašeliníky, ale s příchodem podzimu rudnou. To samé i listy vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) – bahenní jedovaté borůvky. Voda pak vypadá, jako by sama byla načervenalá.

     

     

    Je zde vidět mnoho chráněných živočichů a rostlin, které jsou vyznačené i přímo cedulkou v terénu. Živočichové samozřejmě neběhají se zapíchnutými štítky na zádech;) Ale nebojte se, člověk nechodí přímo v rašeliništi, to by zde lidé rychle mizeli pod vodou. Jsou zde vybudované, jako třeba v severních zemích, povalové dřevěné chodníčky, které jsou natřené ekologickým mořidlem. Mořidlo vydrží 2-3 roky a místy by už docela stálo za úvahu, výměna ztrouchnivělých prken, než si někdo ublíží.

     

     

    Není dobré scházet ze stezky, třeba pro lepší fotografický úhel pohledu. Mě to naštěstí jen stálo mokrou tenisku, kterou jsem vůbec nemohla vytáhnout z té směsi bahna a rašeliníku. 

     

     

    Na každém rohu zde narážíte na podivnou borovici. Je to přes 200 let stará borovice blatka (Pinus rotundata), která se za tu dobu adaptovala na nízký přísun živin. Hezky se u ní fotí a svačí;) Na lavičky vaše unavené nohy mohou zapomenout.

     

    Nemusíte být ani botanikem, aby jste poznali všudepřítomný rojovník bahenní (Ledum palustre), který se ve středověku používal jako náhražka chmelu, při vaření piva nebo na revma. Jeho největší populaci nalezneme jen zde v CHKO Třeboňsko a pak ještě v NP České Švýcarsko. Patří mezi ohrožené druhy. Celá rostlina silně voní, kvete bíle a na Sibiři se používala k odpuzovaní hmyzu. Tak možná proto, mě tu komáří prakticky vůbec neobtěžovali. Žije tu prý přes 700 druhů bezobratlých, ale mě se jich tedy moc neukázalo. Musela bych tu asi přespat, abych jich viděla alespoň deset. Ani čápa černého (Ciconia nigra) jsem nezahlédla. I přes to, tato „česká tajga“ ve mně  zanechala hluboký dojem.

    Věřte tomu nebo ne, třeboňská pánev má i svoji horu. Jestli čekáte horu jako Říp, tak jste na omylu.  Dunajovická hora leží  6 km severovýchodně od Třeboně. Sice se zvedá až do výšky 504 metrů nad mořem, ale když mi ji ukazoval rodilý Třeboňák, myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu. Ukazoval a smál se a já ji stále neviděla.

     Nesouhlasím s literaturou, že se jedná o významný orientační výškový bod v okolí. K lepšímu výhledu a pro lepší orientaci v krajině, by stálo za uvážení městské rady, aby přispěla na vybudování rozhledny, která i dříve stála na nejvyšším bodě lokality. Odkud by se návštěvníci mohli lépe kochat pohledy na největší rybníky Třeboňské pánve (Rožmberk, Kaňov, Velký a Malý Tisý a další).  Možná vaše oči potěší, alespoň pohled na jednotlivé kapličky z křížové cesty, které jsou roztroušené po celém prostoru „hory“. „Hora“ je také poutním místem (Obcí táhla četná převážně francouzská vojska a podle jedné legendy zde došlo k zabití několika důstojníků. Od toho se traduje popěvek: V Dunajovicích je nouze, zabili tam Francouze … Pověst vypráví, že zločinci namísto peněz našli v plukovní truhle jen samé mapy). 

    V okolí Třeboně je sice hodně rybníků, ale prakticky se v žádném nedá v letním žáru osvěžit. Ale zase si můžete dát vyhlášeného třeboňského kapra. To víte, přehnojování zrovna nenapomáhá oživit zapáchající polomrtvou vodu. Jakub Krčín se musí asi obracet v hrobě. On Rožumberkům vytvořil novou zemědělskou půdu a chránil území před povodněmi. Chov ryb byl druhotný, ne jako dnes. Proč o tom mluvím, alespoň jedno místo poblíž Třeboně je vhodné na koupání. Je to právě v bývalém pomenším lomu na Dunajovické hoře. Alespoň menší útěcha s průzračnou vodou a rozkvetlými lekníny:)

     

     

    Pro mě nejoblíbenější cyklotrasa vede z Dunajovické hory na Přeseky přes hlavní silnici, rovnou k největšímu rybníku v Čechách - k rybníku Rožmberk (katastrální rozloha 721 ha).

     

     

    Pamatuji si, že jako malá jsme ho navštívily s babičkou společně se zájezdem pořádaným ještě tehdejším JZD.

     

     

    Lidé zaparkují auta před jeho hrází a většinou daleko nedojdou, než ke stánku s lákavě pochybnými voňavými polotovary. Prakticky nikdo neví, že na na druhé straně hráze za Rožmberskou baštou, mohou dětem ukázat zděnou „bobrovnu“, která je pozůstatkem z dob, kdy se tu uměle chovali bobři ( chov zanikl v r. 1882). Dnes jsou zde místo bobrů k vidění nutrie i s mláďaty ( letos se narodil i jeden albín).

     

     

    Rozvodí je další mojí oblíbenou zastávkou s možností vykoupání v řece nebo při malém průtoku vody i pod jezem. Rozvodí (Novořecké splavy) je rozvodím Staré řeky (Lužnice), která teče do rybníka Rožmberk, a Nové řeky, tekoucí do Nežárky. Lužnice protékající úsekem mezi Majdalenou a rybníkem Rožmberkem (9,5 km) se nazývá Stará řeka. Oblast, kterou protéká je Národní přírodní rezervace Stará řeka (745 ha, jedna z největších rezervací  v ČR). Nad meandrující řekou jsem zahlédla zasvištět poprvé i ledňáčka říčního (Alcedo atthis), ani na kole bych ho nedostihla;)

     

     

     

     

     

    Třeboňská krajina od Ružmberka směrem na Lomnici nad Lužnicí nese i poetická jména jako jsou Naděje, Láska, Víra, Dobrá Vůle a Skutek (Nadějská rybniční soustava ležící mezi obcemi Frahelž a Klec). Zde je ráj pro ornitologii a fotografy, kteří už vlastní dražší teleobjektivy.

     

     

     

     

     Když jste potichu a máte čas posedět mezi rybníky, možná i zahlédnete některé z nich. Mě se to poštěstilo a je to neopakovatelný zážitek. Člověk na okamžik zapomene na čas a na své bytí. Před ním se odehrávají děje, které třeba uvidí na vlastní oči jen jednou za život. Připadáte si jako někde na natáčení přírodovědného seriálu, kde vy jste jen tichým pozorovatelem. Nymfa, která právě vylezla z vody nad hladinu se naposledy svléká, vrtí se, kroutí a nadouvá ve své schránce, až stará pokožka nymfy praskne a vyleze nádherné okřídlené šídlo. A vy jste jediní, kteří máte tu čest, vidět tento zázrak přírody. 

     

     

     

     

     

     

     

    Putování po třeboňské pánvi s vámi zakončím  návštěvou Doudlebska, kde se před 650 lety narodil známý husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Na louce před lesíkem se k nebesům tyčí jeho majestátně vyhlížející socha. Z Borovan se dostaneme k památníku po červené turistické značce ( asi 3 km).   Připadáte si před ním opravdu hodně malinkatí i na fotkách nevypadáte o dost větší, pokud jste vůbec na nich k rozeznání. Jeho rodiště nenajdete přímo v dnešním Trocnově, ale asi 2 km jižněji od osady. Dochovaly se zde jen základy jeho rodné chalupy. Můžeme mu jen tiše závidět, že jeho zrak dohlédne daleko za nás za naše obzory:)

     

     

     

    Další cestopisy

    Zobrazit vše
    Kanárské ostrovy - Tenerife - listopad 2015

    Kanárské ostrovy - Tenerife - listopad 2015

    Pobyt na ostrově Tenerife s poznáváním záp. pobřeží od Puearta Santiaga po Costa Adeje s výletem do soutěsky Masca. Byla používána místní autobusová doprava. Byla poznána i hranice lidských možností u důchodového věku, ale také jsme poznali perfektní služby společnosti Masca Express v Los Gogantes

    Rakousko, Alpy, hrad Hohenwerfen

    Rakousko, Alpy, hrad Hohenwerfen

    Hrad Hohenwerfen se nachází na vyvýšenině v nadmořské výšce cca 650 metrů nad městem Werfen v blízkosti dálnice A10, nedaleko lyžařského střediska Bischofshofen.

    Kokořínsko

    Kokořínsko

    Na Kokořínsko jsem jela už podruhé, je to nádherný kraj, plný skal, údolí, hlubokých lesů, roklí. Během 11 dnů jsme prochodily spoustu nádherných míst-Kokořínský důl, vesnice Kokořín, Hradsko, údolí Kočičina, Nedamy, Klemperka,Klácelka, Harfenice, Čertovy hlavy,Jestřebické pokličky, kostnice Mělník

    Okolí města Poličky

    Okolí města Poličky

    Vzpomínka na výlet po okolí města Poličky na Vysočině. Podrobnosti jsou také v komentované fotodokumentaci, kterou si ukládám na svém webu www.cestotipy.cz

    Chvaletice

    Chvaletice

    Dlouho mně v mém okolí fascinovala jedna budova, asi jen málokdo okolo ní projede bez povšimnutí. Je to tepelná elektrárna Chvaletice. Nejprve k tomu proč turista milý přírody je fascinován něčím takovým?