Ostrov Štvanice ležící mezi Těšnovem a Holešovicemi patří k těm větším pražským ostrovům na Vltavě (více o něm na http://www.fototuristika.cz/tips/detail/497).
Vede přes něj Negrelliho viadukt (http://www.fototuristika.cz/tips/detail/712) i Hlávkův most (http://www.fototuristika.cz/tips/detail/760) a nachází se tam také známý tenisový areál Štvanice.
Donedávna tu stával i historický a slavný zimní stadion, na kterém v roce 1947 vybojovali naši hokejisté titul mistrů světa. Po ničivých povodních v roce 2002 však musel být stržen.
Jen kousek od něj, v samé špičce ostrova, stála vodní elektrárna Štvanice, která dodnes patří k ozdobám ostrova.
Byla vybudována v letech 1903-1914 podle návrhu architekta Aloisa Dlabače. Jde o jednoduchou renesanční stavbu využívající motivů francouzské zámecké architektury.
Její dominantou je čtyřhranná pětiposchoďová věž zakončená kruhovým poschodím s kopulí a osm metrů vysokou špicí.
V noci je budova elektrárny velice efektně, ale i efektivně nasvícena, neboť se u ní ještě před plavebními komorami otáčí většina parníků a člunů.
Při konstrukci štvanické elektrárny bylo využito čtyřmetrového převýšení Helmovského jezu, který zde je už od středověku. Dříve vedl přes tři ramena Vltavy a měl délku 550 metrů. Po úpravách toku Vltavy má od roku 1912 délku již „jen“ 288,5 metrů.
Původně pracovala v elektrárně třístupňová Francisova turbína vyrobená firmou Kolben a Daněk. Jak vypadal jeden takový stupeň Francisovy turbíny, si může každý prohlédnout na volně přístupném prostranství vedle elektrárny. Toto nápadité místo s výhledem na Pražský hrad navrhl architekt Tomáš Šenberger.
Elektrárna Štvanice byla v provozu až do roku 1972, kdy unikátní technické zařízení, jehož součástí bylo převodové kolo s dřevěným ozubením, dosloužilo a elektrárna byla odstavena mimo provoz.
Potřeba energie však přiměla tehdejší vládu mimo jiné i k rozhodnutí o rekonstrukci bývalé štvanické elektrárny. Podnik Metrostav ve spolupráci s ČKD Blansko tak v roce 1988 opětovně uvedly elektrárnu do provozu.
To už se jednalo o plně automatizovanou elektrárnu dálkově ovládanou z centrály ve Štěchovicích a poháněnou tentokráte třemi Kaplanovými turbínami. Její výkon dostatečně pokryje pražské pouliční osvětlení.
