Rozhledna Bučina stojí na stejnojmenném vrchu nad dnes již polorozpadlými lázněmi Kyselka. Tyto lázně zažily nejlepší léta za působení karlovarského rodáka Heinricha Mattoniho. Díky jeho obchodnímu talentu a vývozu minerální vody, byla Kyselka známa po celém světě.
V roce 1873 koupil od rodu Černínů tehdy malé lázně i s přilehlým okolím. Přistavěl k nim další lázeňské budovy a nechal vybudovat pro lázeňské hosty na svazích vrchu Bučina na 12km lesních vycházkových cest s odpočívadly a altánky.
Na vrcholu Bučiny pak zřídil kolem roku 1880 deset metrů vysokou kamennou rozhlednu. O vše se pečlivě staral až do roku 1910, kdy zemřel. Od té doby začaly lázně, i se vším co s nimi souviselo, chřadnout.
Rozhledna přešla v padesátých letech územně do Vojenského újezdu Hradiště a sloužila pouze armádě jako pozorovatelna. Vrch však postupně zarůstal stromy, výhled se zmenšoval a tak armáda rozhlednu opustila.
V 70.letech byla vyznačena k rozhledně turistická cesta a opět se stala přístupná veřejnosti. Ovšem chyběly z ní výhledy do krajiny, navíc do ní zatékala voda a tak pomalu chátrala a upadala v zapomnění.
Až v roce 2001 bylo rozhodnuto o její záchraně. Opravilo se zdivo a horní ochoz byl opatřen proti povětrnostním vlivům dřevěnou stříškou.
Na rozhlednu jsme se vydali z obce Kyselka po červené značce. Nejdříve si prohlížíme tu spoušť, co zbyla z kdysi nádherných lázní Kyselka. Kdyby to viděl sám Mattoni, asi by se v hrobě obracel.
Původně vedla značka na vrch Bučina mezi lázeňskými domy. Teď jsou ale oplocené a tak se to obchází přes parkoviště nákladních vozů rozvážející minerálku Mattoni.
Vystoupáme k prvnímu rozcestí, kde je ještě vyznačena původní „lesní cesta Mattoniho“.
Je tu také pěkný a nově rekonstruovaný altánek, od kterého jsou pěkné výhledy do údolí řeky Ohře a na Šemnickou skálu (více o ní na http://www.fototuristika.cz/tips/detail/652).
Dál stále stoupáme k vrcholu a cesta je čím dál více strmější. Tudy určitě lázeňští hosté na rozhlednu nechodili. Do poslední chvíle není vidět, protože je velice dobře skrytá mezi stromy.
Patří k našim nejstarším rozhlednám, což je již poznat hned u jejího vchodu.
Čeká nás 62 kamenných schodů a jsme moc zvědaví, jestli z ní bude něco vidět.
K překvapení ano a asi víc než jsme čekali. Sice jsou výhledy v horizontu asi necelých 180°, ale za to parádní.
Vidíme pod sebou hluboké údolí řeky Ohře, obci Kyselku a Krušné hory.
Nalevo je vidět zase nedaleké město Ostrov nad Ohří.
Trochu jsme se toho obávali, ale udělali jsme dobře a můžeme tuto příjemnou procházku jen doporučit.
