Pohradická hora (Aloisova výšina)

Pohradická hora (Aloisova výšina) se nachází nad obcí Ohníč asi 7km od Teplic. Na jejím vrcholu stávala jedna z nejstarších rozhleden v Českém středohoří. Dnes z ní zbyly už jen ruiny. Přesto je to stále místo s nádhernými výhledy do krajiny na Krušné hory a České středohoří.

zbytky jedné z nejstarších rozhleden v Českém středohoří

Rozhlednu nechal postavit v letech 1838-1840 arcibiskup Alois Josef Schrenk z nedalekého zámku ve Světci. Podle něj se pak toto místo pojmenovalo Aloisova výšina.

a další pozůstatky jedné z nejstarších rozhleden v Českém středohoří

Kamenná oválná rozhledna o výšce 15 metrů a průměru 6 metrů stála na severním vrcholu Pohradické hory. Měla dvě podlaží a její horní část byla zakončena cimbuřím. Dodnes po ní zbyly jen nepatrné zbytky.

zřetelné obrysy bývalé rozhledny oválného tvaru

Místo s dalekými výhledy do krajiny ale zůstalo. Za dobré viditelnosti, kterou jsme my bohužel neměli, jsou vidět Krušné hory s Klínovcem, hrad Hněvín, Komáří Vížka, Děčínský sněžník nebo nepřehlédnutelná elektrárna Ledvice.

výhledy od rozhledny na Krušné hory

Na jižním vrcholu Pohradické hory, vzdáleném od severního několik desítek metrů, stával klasicistní vyhlídkový altánek. Z něho se dochovala část obvodového zdiva s okenními otvory. Částečně na tom nese vinu i zemětřesení, které Pohradickou horu zasáhlo v šedesátých letech 20.století.

klasicistní vyhlídkový altánek na jižním vrcholu Pohradické hory

Od altánku jsou výhledy směrem na Kostomlaty a vrchy Českého středohoří s jeho nejvyšší horou Milešovkou.

výhledy z klasicistního vyhlídkového altáneku na České středohoří s Milešovkou

Aloisova výšina byla dříve známým a hodně navštěvovaným místem. Se zámkem ve Světci ji spojovala dlouhá promenáda, po které na horu přicházela spousta návštěvníků. Potom oblast narušila důlní činnost v Ohníči, kvůli níž se v okolí Pohradické hory začala propadat zem. V důsledku toho zanikla v roce 1964 obec Pohradice, jež stávala pod Pohradickou horou. Zřetelné stopy po propadech země jsou zřetelné i nyní, hlavně na jižní straně u bývalého altánku.

zřetelné stopy po propadech země u vyhlídkového altánku

Na Aloisovu výšinu lze přijít po žluté značce z Kostomlat nebo z Ohníče. Z Ohníče vede cesta nejdříve mezi místními domky, poté po asfaltu a následně přechází v polní cestu. V místě, kdy žlutá prudce zahýbá vlevo na Kostomlaty, se dáme vpravo, po neznačené cestě. To už ale vidíme na dálku zalesněnou Aloisovu vyvýšeninu se zbytky altánku.

Aloisova výšina s miniaturním altánkem na vrcholu

Přicházíme k nápadité značce s nápisem „Přes pole k lesu“a tady už nelze zabloudit.

i takové jsou značky...

Z úpatí hory vede poměrně neviditelná cestička až na vrchol. My jsme ji minuli a šplhali jsme po stráni. Cestou jsme objevili zajímavý kus pařezu připomínající hlavu psa nebo vlka. V tu chvíli nás napadlo, že je to asi nějaké znamení. Že by zvýšit ostražitost? Ale vlci tady přeci nežijí…

pes, vlk nebo něco jiného? V každém případě to bylo znamení.

Ani ne minutu potom se asi ve vzdálenosti 15 metrů od nás zvedl ze země obrovský černý kanec. A pak nevěřte na znamení.  V místě, kde jsme stáli, nebylo úniku. Naštěstí nás jen změřil svým pohledem a pomalu odkráčel na druhou stranu. Chvíli trvalo, než jsme se odvážili z místa pohnout.

vyhlídkový altánek na poněkud zarostlé hoře

Takže to je rada na závěr, dávat tady pozor na divočáky a být výjimečně hlučnější, abyste prasátka na sebe dopředu upozornili a oni se stačili schovat do bezpečí.

cesta na Aloisovu výšinu vede po žluté