Ořešník a Štolpich

Ořešník a Štolpich

Kategorie

Hory, skály, kopce

Oblast

Jizerské hory, Ještěd a Frýdlantsko

Nejbližší město

Frýdlant

Nadmořská výška

800 m n. m.

Popis

Trocha jizerskohorské klasiky - výšlap podél vodopádu zakončí úchvatný vrcholový výhled.

  • Článek
  • Jak cestovat
  • Praktické
  • Mapa
  • Fotogalerie
  • Mám tuhle 10km dlouhou procházku ráda, i když převýšení mezi Hejnicema a Ořešníkem (Oficiálně 375m - 800m n. m.) to tedy je pořádné. Už v dole v Hejnicích začne Ořešník dohlíže shora na váš pěšácký výkon a pokud nešidíte, tak na vršku Vás za něj odmění nádhreným výhledem. Trasa pro dnešek zní (ale jde to i obráceně): Hejnice, nádraží (ČD, ČSAD) - Ferdinandov 1,5 km - rozcestí Nad Ferdinandovem 3 km - vodopád Velkého Štolpichu 4,5 km - rozcestí před Ořešníkem 6 km - Ořešník a zpět 7 km - Hejnice, chrám 9,5 km - Hejnice, nádraží ČD = a je to rovných (jen trochu do kopce) 10 km.

    Hejnický chrám má Ořešník vlastně neustále za zády ...

    Hejnice leží na břehu řeky Smědé ve Frýdlantském výběžku a mají cca 3000 obyvatel. Vznikly kolem pradávného poutního místa, které je doloženo již ve 13. století. Proslavilo je poutní místo - chrám Navštívení Panny Marie, který byl založen v místě staršího dřevěného kostelíka. Původní kostelík z počátku 14. stol. nahradil chrám, který vznikl na jeho místě a prošel řadou různých přestaveb. Bazilika v dnešní podobě byl postavena v letech 1725-1729. Koncem 17. stol. byla přistavěna čtyřkřídlá patrová klášterní budova, v níž od roku 1698 sídlil řád františkánů. Klášterní objekt byl nákladně opraven a v roce 2001 zde bylo otevřeno Centrum duchovní obdoby. Veřejnosti zpřístupněn zdarma celoročně (bočním levým vchodem), pořádají se zde výstavy, mše a koncerty. U chrámu máte na výběr buď si dáte Ořešník po červené ztečí, nebo se vydáte po tur. zelené přes Ferdinandov údolím Štolpichu.

    Ořešník z profilu ... aneb tam až polezeme

    Vydali jsme se po zelené přes most se sochou sv. J. Nepomuckého. Ve Ferdinandově jsme minuli restauraci u Tetřeva, která nám bude záchytným bodem na zpáteční cestě a u Lesní restaurce (dlouhodobě zavřena) odbočujeme nahoru do lesa. Jsme na začátku tzv. Štolpišské silnice, která odtud stoupá proti toku Velkého Štolpichu a pokračuje přes hory až na Smědavu. Přesto že půjdeme oficiálně po silnici auta zde již od r. 1958 nejezdí - to když po povodních přestala být silnice sjízdná. Silnice doslova srůstá v jeden romantický celek s potokem, který jí propůjčil své jméno, oba se na své cestě rvou s převýšením a potok narozdíl od silnice boj vyhrává.

    Velký Štolpich je vyskládán velikými žulovými balvany, mezi kterými si hledá svou cestu voda ...

    Histroická fotografie ukazuje Štolpišskou silnici v její nevětší kráse ( kolem r. 1905)

    Štolpišská silnice byla dokončena v r. 1891. Stala se velkou chloubou tehdejších stavitelů jizerskohorských cest. Lesnický personál o cestu velmi pečoval. Každý vzniklý výmol byl ihned opraven, takže vozovka byla stále sjízdná pro koňmi tažené povozy a kočáry. Při stavbě silnice musely být překonány podmáčené a rašelinné úseky. Nejprve je bylo potřeba odlesnit a odvodnit pomocí příkopů, které byly hluboko zaříznuty do mohutných vrstev rašeliny. Dnes jsou tato místa zpevněna betonovými panely nebo živičným povrchem. V dřívějších dobách bývala nazávána hrdě Alpskou. Tento název je oprávněný, protože byla navržena vskutku odvážně. Vodní tok překlenulo několik mostů a největší klesání divokou roklí Štolpichu překonali stavitelé velkou protáhlou zatáčkou. Nebylo vůbec jednoduché toto postavit , proto v těchto místech stojí velká opěrná zeď, zvaná Galerie. Na stavbu této opěrné zdi bylo použito stovky na sebe narovnaných žulových kvádrů. Tato kyklopská práce našich předků uvádí v úžas každého navštěvníka. Na konci druhé světové války těmito místy ustupovala jednotka německé armády.
    V r. 1958 její sjízdnost ovlivnili povodně. O těch dob slouží pěším, cyklistům a lyžařům. V letech 1998 až 1999 (2000) byla cesta za velkých nákladů opravena, po deseti letech přišly znovu povodně - voda se tudy musí rvát neskutečnou silou, protože žulové balvany v korytu potoka jsou doslova vypíglovábány dočista. V dnešní době se jedná o stavebně-technickou památku, před kterou je třeba hluboce smeknout a doufejme, že zůstane zachována i další generacím.

    Dnešní podoba Štolpišské silnice je jiná, zcela romantická a plně srostlá s okolní přírodou

    U mostu nad "galerií" uhýbá Štolpišká silnice doprava a tady odbočuje stezka k vodopádu Štolpichu. Nacházíme se v nejromantičtějším úseku cesty, klidné jezírko jen stěží dává představu. v co se proměňují nenápadné peřeje za jarního tání či za dešťů. Výška vodopádu bývá udávana 30m, ale jde spíš o takouvu skádačku - výrazné vodopádové stupně měří shora 2, 5 a 3 metry. Průměrný průtok je 80 l/s, mohutnost 2400 m.l/s celkově a 400 v nejvyšším stupni, ale když zaprší .... Geograficky se vodopád Velký (Černý) Štolpich se nachází na Sloupském potoce na severním svahu Jizerek. Potok překonává skalní stěnu a vytváří tu několik vodopádů a kaskád. Vkaždém případě cestou nahoru i přimo u vodopádu je tu pro fotografa ráj a když si k tomu počkáte na jarní zelenou či podzimní zlatou okoních bučin, pak máte o náladovky postaráno.

    Vodopád Velkého Štolpichu, množství vody a tím i to co nafotíte, je závislé na počasí

    U vodopádu najednou přestává existovat pohodlná cesta a po úbočí k Ořešníku, který odtud najednou nevidíte, Vás vede červená po kamenité rozbité cestě, kupodivu lemované patníky. Ty pamatují když tudy kdysi vedla úpravná promenádní cesta. Zub času, příroda a léta bez údržby ji proměnily ve špatně schůdnou stezku. Až najednou se vám cesta pod nohama srovná, to když dosáhnete hřbetu a vy si vykračujete po krásné pohodlené perkové pěšině bučinami jak v parku. Cesta je lemována skalami a balvany všech velikostí a nedaleko ní stojí Zahradní věž a Stojka, která jsou nápadná hlavně při pohledu z údolí při výšlapu vzhůru (z naší cesty teď vidět nejsou). Jste nahoře, jdete a přijde vám divné, kde že ten Ořešník vlastně je, vždyť na Vás cestou nahoru stále pokukoval a tady po něm ani vidu?

    Z Galerie koukáte na bok Ořešníku, skal je tu kupa jen vyhlídku odtud nevidíte ...

    Bývalá promenádní cesta se pomalu ztrácí a mění se v nedílnou součást okolní přírody, jen patníky na jejím okraji Vám davají vědět, že kdysi sloužila jiným účelům než turistice

    Vyhlídková skála Ořešníku nestojí v nejvyšším místu hřebene, nýbrž poněkud níže v úbočí (790m) a vede k ní krátká odbočka z tur. červené značky. Ořešník coby výrazný žulový vrchol (800 m. n. m.) je součástí státní národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny s množství horolezeckých skal na jeho příkrých svazích. Tím že je vyhlídka trochu pod vrcholem neuvidíte z Ořešníku směrem k jihovýchodu do Jizerek. Za to ve dnech s brilantní viditelností, zvláště na jaře a na podzim když po ránu mrzne, Vám poskytne rozhled k severu na Frýdlantsko a Hejnicko, též ke Smrku a na severní svahy Jizerských hor. Výstup na vrcholovou plošinku s velkým dřevěným křížem nám usnadní do žuly tesané schody.

    Poklidná procházka po horním hřbetu Ořešníku Vás po strmém stoupání Štolpichem mile překvapí ....

    Vrcholový kříž vykukuje ze skal a láká k vyhlídce ... je symbolem Jizerských hor, viditelný ze širokého okolí. Při jeho obnově v roce 1819 se z vrcholu prý zřítili dva bratři a zabili se. Je pravděpodobné, že to byli řádoví bratři františkáni z hejnického kláštera.

    Tak hurá na vrchol pro zaslouženou odměnu - daleký výhled ...

    Až se pokocháte rozhledem, vrátíte se cca 500m a vydáte se po červené k Henicím. Narozdíl o stoupání údolím Štoplichu je tahle cesta vcelku fofr. Jak nahoru tak dolu dostanou kolena cestou lesem řádně zabrat ... stále ještě nevím co je lepší, zda lést tudy nahoru a potit se, nebo bloknout koleno při brzdění z kopce. Pod bukovým lesem Vás pěšina vypustí do luk mezi březové a dubové hájky. Když hned pod lesem odbočíte z turisticky značené červené hodně vlevo ( k odtud dobře viditelnému Ferdinandovu), můžete se zastavit na občerstvení ve Ferdinandově U Tetřeva. Pokud se budete červené držet vyplyvne Vás až na mostu přes Smědou těsně pod Chrámem v Hejnicích, či posléze dovede až na nádraží ČD ( BUSové je hned vedle).

    Neodolala jsem, tohle je také Ořešník ... tahle vypadá tento výlet zapsán v GPS

    Ořešník při pohledu z luk ve Ferdinandově vypadá, jako by držel Jizerky na svých bedrech ...

    Jak píšu už na samé začátku považuji tento výlet za typ pro pěšáky, běžky, kola a kočárky možná dotlačíte po staré alpské silnici až k vodopádu, ale je to s nima spíš za trest, naši psi tuhle prochajdu milujou, neb vychovyný pes může téměř stále na volno (navíc podél vody o:))) s vyjímkou vesnic a horní vyhlídkové plošiny Ořešníku, tam dáváme přednost ovodítkování.

    Orientační mapa výletu

    Na závěr detail Štolpichu, při focení v korytu se občas dodstanete do situace, že u záběru těžko odhadujete měřítko ... více záběrů naleznete ve fotogalerii

    Další výlety v okolí

    Zobrazit vše
    Botanická zahrada Liberec

    Botanická zahrada Liberec

    Výlet za kytičkamai v každé roční době Vám umožní nejstarší botanka u nás.

    Kryštofovo údolí I. - zima

    Kryštofovo údolí I. - zima

    Vesnička skrývají mnohá překvapení

    Zvonice v Železném Brodu

    Zvonice v Železném Brodu

    Zvonice, která se díky lidem narodila podruhé.

    Mohyla letců na Ještědském hřebenu

    Mohyla letců na Ještědském hřebenu

    Pomníček leteckého neštěstí zapomenut na Ještědském hřebenu.

    Jedlové vodopády

    Jedlové vodopády

    Jeden z nejatraktivnějších cílů Jizerských hor