Posvátné zvíře

Z dětství si pamatuji málo, ale právě tato příhoda se mi vryla hluboko do paměti a už se asi nikdy ani nevymaže. Od té doby se mlok stal mým posvátným zvířátkem. Vím, že mu hodně dlužím.

Krajina v okolí řeky Berounky je nádherná, o tom by mohli nejlépe povídat samotní vodáci, kterých tam projíždí každoročně stovky. Ale i na suchu je co obdivovat. Jednoho brzkého jarního dne jsem se tam vydal i já. Mým cílem bylo navštívit pozůstatky hradu Libštejn. Vyšel jsem tedy z nedalekého Liblína a příjemnou procházkou lesem jsem dorazil k cíli.   

hrad Libštejn

Hrad byl celkem dobře chráněn, na západě byl prudký sráz k řece Berounce, na severu a jihu ho oddělovaly dvě rokle s bystřinami od sousedních svahů.  Krásné a zajímavé místo, kde se pořádají i dětské tábory.

u hradu Libštejn

Chodím kolem pozůstatků hradeb s hlavou vzhůru a neustále si představuji, jak to tu kdysi asi vypadalo. Kam až sahaly věže, jak byly vysoké hradby a jaký výhled z nich byl. Po dokonalém projití každého zákoutí hradu pomalu odcházím. Už se nedívám na věže ani po hradbách, ale na cestu, abych náhodou nezakopl o nějaký vyčnívající kámen a nerozbil si fotoaparát, který mi visel na krku.

pozůstatky hradu Libštejn

A zřejmě tato obava mu asi zachránila život. Šlápnout na něj, asi by nepřežil. A to bych si neodpustil.

Je to stvoření, které se nevídá často. Mnozí ho neviděli ve volné přírodě nikdy v životě. Mně se to poštěstilo nyní již podruhé. No poštěstilo, málem to dopadlo špatně, stejně jako v prvním případě.

Již si přesně nepamatuji, kde to tehdy bylo ani jak to přesně probíhalo. Vím jen, že jsem byl na školním výletě asi tak s první nebo druhou třídou, už je to přeci jenom skoro čtyřicet let. Na jednom místě u potoka objevily děti mloka. Krásný černý tvoreček se žlutými skvrnami, to nelze zapomenout. Bylo to poprvé, kdy jsem ho spatřil a myslím, že i všichni ostatní. Mlhavě si vybavuji, jak ho některé z dětí vzalo do ruky a hodilo o kus dále do velkého mraveniště. Proč, co ho k tomu vedlo, těžko říct. Pak to byla již scéna jak z hororu. Mravenci se na nebohého mloka vrhali, zakousávali se do něj a on už nebyl schopen utéct. Všichni se na to dívali a nikoho nenapadlo ho zachránit. Ani mě. Zřejmě jsme se báli těch mravenců...

mlok na Libštejně

Z dětství si pamatuji málo, ale právě tato příhoda se mi vryla hluboko do paměti a už se asi nikdy ani nevymaže. Od té doby se mlok stal mým posvátným zvířátkem. Vím, že mu hodně dlužím.

I proto se objevuje na facebooku Fototuristika.cz. Je to na jeho počest. Je sice v trochu jiném zbarvení, takovým veselejším a usměvavějším, ale je to on. Kdyby měl takovéto zbarvení v přírodě, možná by už vyhynul, neboť by byl hodně nápadný a snadnou kořistí.

Přesně se nazývá mlokem skvrnitým a u nás je silně ohroženým druhem. Pro svoje zbarvení je nezaměnitelný s jiným druhem. Jeho pronikavě žlutá barva má již na dálku upozornit predátory, že cíl ukořistit ho se pro ně může stát smrtelným. V případě ohrožení totiž vylučuje zvláště z oblasti příušních žláz jedovaté výměšky, které způsobují protivníkovi silné svalové křeče a znesnadňují dýchání. Je aktivní především v noci a proto je vzácné ho přes den vidět. Největší šance je po dešti, kdy si shání potravu. Nejčastěji se zdržuje v blízkosti vodních toků a studánek. A přesně tyto dvě podmínky se mi toho dne naplnily.

mlok na Libštejně

Na Libštejnu sprchlo a potoky tam jsou dokonce dva. Uviděl jsem ho asi na tři metry. Jen tak si tam ležel přímo uprostřed cestičky. Hned se mi vybavily dávné vzpomínky z minulosti. Připadal mi, jako když sem nepatří, jako tvor z jiné planety. Není to běžné ho takto vídat.

 Foťák jsem měl při ruce, ale chtělo to jiný objektiv. Na výměnu však nebyl čas, to by zatím mohl zmizet. Viděl mě a pomalu se dával do pohybu. Úplně se mi třásly ruce, když jsem poprvé mačkal spoušť. Nejdříve ze stoje jako fotku jistoty. Pak už jsem se vrhnul k zemi. Párkrát cvakla spoušť. Byly to jen vteřinky a ztratil se pod listím. Pár vrchních lístků jsem ještě poodhrnul, neboť jsem si nebyl jistý, jestli se mi ho podařilo pořádně vyfotit. Bylo už pozdě, zřejmě se schoval do nějaké díry. A ani jsem už po něm nepátral. Nechtěl jsem ho nějak stresovat. I ta chvilka stačila.

mlok na Libštejně

  Toto druhé setkání, možná už poslední, kdo ví, kde budu za dalších čtyřicet let, si určitě budu pamatovat, stejně jako to první. Mlok je pro mě natolik výjimečný, že nelze zapomenout.

Nové články

Zobrazit vše
Udržte své boty ve formě v 5 krocích

Udržte své boty ve formě v 5 krocích

Ve svých oblíbených botách jste toho už hodně nachodili a za žádnou cenu se jich nechcete vzdát? Poradíme vám, jak udržet vaše boty ve formě, abyste si mohli dopřát ještě spoustu společných kilometrů.

8. profesní setkání magazínu Best of

8. profesní setkání magazínu Best of

V klubu Mecca se uskutečnilo 8. profesní setkání magazínu Best of za účasti celé řady významných osobností i celebrit.

„Tvoříme místo, ve kterém se sny stávají skutečností…“

„Tvoříme místo, ve kterém se sny stávají skutečností…“

Nová galerie zve na první výstavu trochu tajemně, mottem „Tvoříme místo, ve kterém se sny stávají skutečností…“

Zdravý program, který vás roztančí, tvrdí Vlastimil Harapes

Zdravý program, který vás roztančí, tvrdí Vlastimil Harapes

Na křtu kvasných nápojů se Vlastimil Harapes proměnil v Baccha, boha vína...

Jedenáctka fandí cyklistům

Jedenáctka fandí cyklistům

Pomocí mapy máte možnost si naplánovat celodenní rodinný výlet a na své si přijdou opravdu všichni...