Bohatý není ten, kdo má nejvíce…(1/3 část)

Má sympatické názory, neuvěřitelnou vitalitu a neustále něco organizuje. Kde se to bere v bývalé člence československého reprezentačního horolezeckého týmu Boženě Nývltové?

„Bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně“.

Tento citát jsme si vypůjčili z webových stránek osoby, s kterou bude následující rozhovor. Má sympatické názory, neuvěřitelnou vitalitu a neustále něco organizuje. Kde se to bere v bývalé člence československého reprezentačního horolezeckého týmu Boženě Nývltové?

Paní Nývltová, řekněte nám, kde se rodí takové typy lidí, jako jste Vy?

Všude, ale já jsem se narodila v Troskotovicích - okres Znojmo, nyní Brno – venkov v kraji vinic, vína a meruněk.

Myslíte, že prostředí, ve kterém se člověk narodí, již částečně předurčí jeho budoucí kroky?

Myslím, že spíše místo a prostředí, ve kterém vyrůstá a i možnosti, které jsou mu na cestě životem dávány. Ale vždy záleží na osobnosti, jestli a kterou možnost využije.

Nevypadáte na to, že byste seděla doma a vyšívala… Byla jste sportovně nadaná již od mládí, dělala jste nějaké sporty?

Zdání zřejmě klame, navyšívala, naháčkovala, napletla i našila jsem slušnou kupu všeho možného. Na expedici do Himalájí a vůbec do hor nezbylo, než si vše udělat samy. Pletly jsme si čepice, rukavice, šily péřové bundy, spacáky, larisové kalhoty, bundy, rukavice a pak i pro rodinu. Nyní ještě stále využívám třeba cestování vlakem i autobusem k háčkování vánočních ozdob. Život si se mnou malinko pohrál již od dětství. Neměla jsem moc možností sportovat, hlavní mojí náplní již od 8 let bylo starat se o mladší bratránky. Ale do školy jsme v zimě jezdili na lyžích, někdy místo vyučování šli lyžovat na sjezdovku a v létě hrát kopanou. To byl téměř celou moji školní docházku jediný sport.

Božena Nývltová

Jak jste přišla poprvé do kontaktu s lezením po skalách a kolik Vám tehdy bylo?

Až v 16. letech jedna pracovní sobota byla v mém životě zlomová a osudová. Vytrucovala jsem si, že nemusím jet z internátu za povinnostmi domů. Naši tehdejší učitelé, manželé Slávikovi nás tenkrát vzali do skal na „lano“ a bylo to jasné. Skály a horolezení mi změnily život, daly mi možnost žít a prožívat krásný život.

Vybavujete si Vaše první pocity na stěně?

Nedají se slovy zcela vyjádřit, musí se to zažít. Herynek byla moje první skála a pak hned 5 na Mrňouse. Dřinu a zvědavost ve stěně vytřídá krásný pocit štěstí na vrcholu. Přesto, že se sem člověk vydrápe dodřený a pohmožděný, otevře se mu velký prostor, krásné rozhledy, pocit vítězství sám nad sebou a neskutečná radost. Nevadí ani to, že po slanění jsem navíc spálená na několika částech těla od lana. Osmičky na slaňování nám kamarádi svařili až později. Možnost vystoupit poprvé na vrchol, je jako první krůček batolete, následují další a další vrcholy skal i hor.

A pak už vás to nepustilo…?

Kdo se jednou zamiluje do lezení, skal, hor a přírody, tak už se v tom veze, nejde nejít, nejde přestat, uchvátí Vás to a nepustí. Je to droga, krásná droga. V momentě, kdy musíte z jakýchkoliv důvodů tuto činnost omezit, nebo přerušit, neuvěřitelně strádáte ….

Co rodiče, příbuzní, nebáli se o vás, přeci jenom je to docela nebezpečný sport?

Protože jsem začala lézt poměrně pozdě a z domova musela odejít poměrně brzy, rodiče i většina příbuzných se o mých výletech dozvěděla až po návratu z hor a v podstatě žádné podrobnosti, až s odstupem času. Pak už nebylo proč se bát, přesto myslím, že tenkrát jsem si nepřipouštěla, že by se měli bát, neptala jsem se na jejich pocity, ani se nesnažila se do jejich pocitů vžít. Já jsem se nebála. Nebála jsem se, ani po tom, když jsem si pádem ze skály zlomila dvě obratle a přežila volný pád 21 metrů, což mám asi nepřekonaný rekord.     

  Božena Nývltová                                                                                                                                                                                                                                             

Jak dlouhá cesta vedla do ženského reprezentačního týmu a jak se Vám to vůbec povedlo?

Měla jsem obrovské štěstí, že jsem potkala ty správné lidi (Honzu a Vlaďku Slávikovi, Vláďu Škaroupku a další), kteří si všimli, že jsem pohybově nadaná a na skále se cítím jako doma. Upozornili na mě Jarku Vlčovou, která měla na starosti reprezentační družstvo žen. Jezdili jsme na soustředění do Vysokých Tater a po skalách v Československu. Jarka se snažila protlačit ženy, jako takové, přesto, že tenkrát to bylo všechno mnohem těžší a složitější. Navrhla mě na smíšený horolezecký zájezd do Dolomit a pak na další horolezecké zájezdy. Většinou se nám (dvojici žen, výstup ve smíšeném družstvu se nepočítal), podařilo vylézt na vrchol, který byl vyhodnocen, jako „Výstup roku“ a to byla vlastně vstupenka na další horolezecký zájezd. Takže přesto, že jsem nikdy nedostala devizový příslib, jezdila jsem a lezla, kam se pořádaly horolezecká zájezdy.

Kolik času jste trávila na stěnách skal?

Veškerý svůj volný čas v létě jsem trávila lezením ve skalách, nebo v horách (tam i v zimě) a také fyzické přípravě. O víkendech jsme lezli, v zimě lyžovali (běžky) a v týdnu po práci se věnovali různým pohybovým aktivitám, které byly přístupné a zvyšovaly fyzickou kondici.

Lezla jste na skály raději s muži nebo s ženami? A jaký je v tom rozdíl?

Ono to u mě bylo docela jedno, protože jsem většinou „vyváděla“ (lezla jako prvolezec). Když spolulezci věříte (což je nezbytné), tak není rozdíl s kým lezete. Ale lezla jsem víc s muži, neměla jsem v místě mého působení stálou horolezeckou parťačku.

Musí mít horolezec talent k lezení nebo se to dá naučit a natrénovat?

Jde o to, jestli člověk chce lézt jen pro svoji radost, nebo chce překonávat a zdolávat velké překážky (těžké cesty, vysoké hory). Myslím, že horolezec, který chce něco v horolezení dosáhnout,  musí být pohybově nadaný, protože někdy se leze skoro „nohama napřed“, ale hlavně se musí pro horolezení nadchnout. Lézt cesty na skalách do obtížnosti 3 – 4, v horách do 3, zvládne každý, kdo se nebojí. Mám mezi kamarády i tělesně postižené, kteří si lezou pro radost a potěšení.

A jaké by měl mít podle Vás charakterové vlastnosti, přeci jenom se dostáváte občas do kritických situací a můžete rozhodovat i o lidských životech?

Ano, na jedno lano se uvázat jedině se zodpovědným, spolehlivým, kamarádským, nesobeckým, psychicky odolným člověkem. Vždy mám ve svých rukou jeho život a on můj. Ale v mládí se o tom moc nepřemýšlí, když chcete lézt, tak lezete s tím, kdo se namane a je ochotný jít lézt v době, kdy právě můžete lézt Vy.

Druhá část rozhovoru s Boženou Nývltovou   <zde>

Třetí  část rozhovoru s Boženou Nývltovou
 <zde>

 

Nové články

Zobrazit vše
Udržte své boty ve formě v 5 krocích

Udržte své boty ve formě v 5 krocích

Ve svých oblíbených botách jste toho už hodně nachodili a za žádnou cenu se jich nechcete vzdát? Poradíme vám, jak udržet vaše boty ve formě, abyste si mohli dopřát ještě spoustu společných kilometrů.

8. profesní setkání magazínu Best of

8. profesní setkání magazínu Best of

V klubu Mecca se uskutečnilo 8. profesní setkání magazínu Best of za účasti celé řady významných osobností i celebrit.

„Tvoříme místo, ve kterém se sny stávají skutečností…“

„Tvoříme místo, ve kterém se sny stávají skutečností…“

Nová galerie zve na první výstavu trochu tajemně, mottem „Tvoříme místo, ve kterém se sny stávají skutečností…“

Zdravý program, který vás roztančí, tvrdí Vlastimil Harapes

Zdravý program, který vás roztančí, tvrdí Vlastimil Harapes

Na křtu kvasných nápojů se Vlastimil Harapes proměnil v Baccha, boha vína...

Jedenáctka fandí cyklistům

Jedenáctka fandí cyklistům

Pomocí mapy máte možnost si naplánovat celodenní rodinný výlet a na své si přijdou opravdu všichni...